Řekni nám něco o sobě:
Studovala jsem na Ústavu technologie vody a prostředí, VŠCHT Praha - bakaláře a magistra v oboru Technologie vody (program Chemie a technologie ochrany životního prostředí). Co se týče doktorského studia, tak jsem studovala v rámci dvojího doktorátu na VŠCHT Praha (ústav Technologie vody a prostředí), a zároveň na Univerzitě v Gentu (ústav Biosystémového inženýrství). Studovala jsem pod vedením prof. Pavla Jeníčka (VŠCHT Praha) a prof. Eveline Volcke (Univerzita v Gentu) a zároveň jsem měla tutora, doc. Jana Bartáčka (VŠCHT Praha). Doktorát jsem obhájila v září 2017. Momentálně jsem na mateřské dovolené, takže mám šestiměsíční pauzu. Zároveň ale spolupracuji s ústavem Technologie vody a prostředí. Ještě během studií jsem několik let za sebou pracovala přes léto jako laborantka ve firmě Barvy a laky Hostivař, potom jako asistentka v soukromé firmě Poradenství a konzultace v ochraně životního prostředí a od obhajoby doktorátu pracuji na VŠCHT Praha na ústavu Technologie vody a prostředí. Momentálně dělám manažerku projektu REPARES. Jde o projekt Horizont 2020 týkající se genů a bakterií rezistentních vůči antibiotikům. Dále jsem měla na starosti projekt SuPER-W, evropský projekt dvojích doktorátů zabývající se získáváním zdrojů, produktů a energie z odpadních vod, který ale letos v únoru skončil. Kromě starostí s projekty se zabývám i vědou jako takovou. V posledních letech se snažím věnovat matematickému modelování, a to konkrétně procesu mikroaerace (což je biochemická metoda pro odstraňování sulfanu z bioplynu). Byli jsme první, kdo tento proces namodeloval a nyní se ho snažíme zdokonalit. A v neposlední řadě mám na našem ústavu ještě na starosti webové stránky. V průběhu studia jsme získala řadu ocenění: 1. místo na konferenci Odpadové vody 2018 v sekci Nejlepší poster (cena pro mladé vědce do 33 let), Pamětní grant Martiny Roeselové, 2. místo na konferenci Odpadové vody 2016 v sekci Výsledky z provozu (cena pro mladé vědce do 33 let), Speciální cenu české společnosti chemické v sekci Chemie v rámci Jean Marie Lehn Price in Chemistry 2016, Cenu nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“, Cenu děkana FTOP VŠCHT Praha za 1. místo v publikační aktivitě roku 2014, 1. místo ve Studentské vědecké konferenci v sekci Technologie vody II
Co tě nejvíce baví na práci vědce?
Kromě toho, že mě baví objevovat dosud neobjevené, tak se mi líbí i to, že práce vědce není jednotvárná. Člověk chvíli pročítá literaturu, chvíli píše články nebo projekty, chvíli pracuje v laboratoři a chvíli se věnuje studentům a učí. Dále má možnost cestovat. Každý den je jiný a nikdy není jisté, co člověk svým zkoumáním zjistí, s kým se seznámí a kam ho to posune.
Co považuješ za své největší dosavadní úspěchy?
Za svůj největší dosavadní úspěch asi považuji fakt, že jsem zvládla obhájit disertační práci se dvěma velmi malými dětmi. Druhý syn se narodil ve chvíli, kdy jsem měla dizertační práci připravenou k tisku a obhajovala jsem, když mu byli necelé dva měsíce. Zpětně když se nad tím zamyslím, tak to bylo opravdu velmi náročné období, které ovšem mělo i své výhody – s miminem jsem neměla čas se z obhajoby stresovat. Samozřejmě považuji za úspěch i všechny své ceny a umístění. Člověka to popohání kupředu a dává mu to pocit, že se ve výběru povolání rozhodl správně a že to, co dělá, má opravdu smysl. A v neposlední řadě považuji za obrovský úspěch i to, že se mi zatím stále daří skloubit rodinu a vědeckou práci dohromady. V současnosti máme s manželem (taktéž pracujícím na VŠCHT Praha) tři malé děti, z toho tomu nejmenšímu ještě nebyli ani tři měsíce, a některé dny jsou extrémně náročné. Ale díky rodině, manželovi, možnosti pracovat z domova a částečnému úvazku se to všechno daří. A to považuji nejen za obrovský úspěch, ale hlavně jsem za to opravdu vděčná.
Proč jsi dala přednost vědě před komerční sférou?
Když jsem v posledním ročníku přemýšlela, co budu dál dělat, líbila se mi představa pokračovat v laboratoři. Lákala mne i možnost vycestovat do zahraničí. Během magisterského studia jsem byla v rámci Erasmu na půl roku v Miláně na univerzitě a byla to zkušenost k nezaplacení. Ano, v mnohém velmi tvrdá, například doteď nechápu, jak jsem mohla zvládnout 4 předměty v Italštině, kterou jsem do té doby studovala ani ne tři měsíce. Ale také to byl jeden z nejlepších zážitků, kulturně i společensky. Doktorát mi nabízel obojí, práci ve vědě a zároveň možnost vycestovat a opět si trochu rozšířit obzory. Což se nakonec povedlo lépe, než jsem vůbec doufala. Nejen kvůli dvojímu doktorátu a roku strávenému v Belgii, ale i díky osmiměsíční stáži v Tampě na Floridě, na University of South Florida.
Co bys vzkázala těm, kteří přemýšlí nad doktorátem na VŠCHT?
Aby si dobře rozmysleli, zda je to přesně to, co chtějí dělat. Protože nehledě na to, jak moc mě to bavilo a měla jsem možnost cestovat, poznávat nové lidi a vzdělávat se, je celý doktorát náročný. Člověk tomu musí obětovat hodně času, a pokud se na něj hlásí například jen proto, že se mu ještě nechce pracovat, bude to znát a pravděpodobně to po nějaké době vzdá. Pokud je ale člověk rozhodnutý, tak mu mohu vzkázat jen, ať vytrvá. Během prvního roku pravděpodobně nadejde chvíle, kdy o tom všem bude pochybovat, kdy dojde ke střetnutí vědeckého nadšení s realitou, ale ta chvíle přejde a s trochou štěstí zůstane vědecké nadšení plné bádání a zkoumání v laboratoři, možnost cestování a stáže, networking během českých i mezinárodních konferencí, či případné zapojení do nějakého zajímavého projektu… A to všechno za to, dle mého názoru, stojí.