Řekni nám něco o sobě:
Na střední škole, bilingvním česko-francouzském gymnáziu Jana Nerudy v Praze, mě chemie od začátku bavila a zajímala, i když jsem v ní z hlediska známek nikdy nepatřil k nejlepším. Studoval jsem ji ve francouzštině a podle francouzských osnov, které kladou zvláštní důraz na propojení fyziky a chemie a na aplikaci matematického myšlení. I proto byla VŠCHT mojí první a jedinou volbou. Bakalářský obor Chemie a analýza potravin jsem na VŠCHT úspěšně dokončil za tři roky a plynule navázal magisterským studiem v oboru Chemie a bezpečnost potravin. Během magisterského studia jsem absolvoval dvě vědecké stáže v rámci programu Erasmus+ – čtyři měsíce ve Francii a čtyři měsíce v Rakousku. Tyto intenzivní a velmi pozitivní zkušenosti, společně se zajímavým výzkumem v rámci mé diplomové práce zaměřené na analýzu sekundárních metabolitů konopí, mě motivovaly k pokračování na doktorské studium. Na PhD jsem se této oblasti věnoval dále, výsledky výzkumu jsem publikoval v několika prestižních odborných časopisech. Měl jsem také možnost aktivně se účastnit několika mezinárodních symposií a absolvovat čtyřměsíční výzkumnou stáž v severní Itálii.
Co tě nejvíce baví na práce vědce?
Neustále se objevující nové výzvy, pestrost vědecké práce, každodenní učení se novým věcem a nutnost aplikace kritického myšlení – právě to mě na vědě baví. Mám také rád konference, mezioborové projekty a spolupráci napříč výzkumnými skupinami, stejně jako možnost být v úzkém kontaktu s inteligentními a inspirativními lidmi. Myslím si, že pro práci vědce je klíčová určitá míra zvědavosti a snaha jít do hloubky, porozumět problému v jeho podstatě. Tyto schopnosti navíc nacházejí významné uplatnění i v běžném životě mimo laboratoř.
Co považuješ za své největší dosavadní úspěchy?
Za jeden ze svých největších dosavadních úspěchů považuji to, že jsem se vždy držel vlastní cesty a rozhodoval se podle toho, co jsem považoval za správné – i když to často znamenalo jít složitější cestou. I díky tomu se mi podařilo překonat počáteční nejistotu v chemii na střední škole a postupně se propracovat až k červenému diplomu z VŠCHT Praha. Beru to jako důkaz toho, že vytrvalost, zvídavost a upřímný zájem o obor mohou vést k výraznému posunu. Mezi profesními úspěchy si cením především prvoautorských publikací v prestižních odborných časopisech, možnosti prezentovat svůj výzkum na mezinárodních symposiích před širokým publikem, získání Votočkova stipendia a také nedávného ocenění AOAC/Herbalife Scholarship, které je spojeno s přednáškou a slavnostním předáním v San Diegu v Kalifornii. Velmi si vážím i zkušeností spojených s působením v Akademickém senátu VŠCHT Praha, kde jsem během čtyř let měl možnost podílet se na celé řadě aktivit – například spoluzaložit a etablovat cenu Vitriol nebo každoročně organizovat Ples chemiků. A v neposlední řadě považuji za velké štěstí i to, že jsem na VŠCHT v prvním ročníku během přednášky z Organické chemie I. poznal svou skvělou ženu – a že se mi daří skloubit rodinný a pracovní život.
Proč jsi dal přednost vědě před komerční sférou?
Obě cesty mají své výhody i nevýhody. Na vědě mě od začátku fascinovala možnost jít do hloubky, objevovat souvislosti a systematicky rozvíjet odpovědi na otázky, které přírodní vědy přirozeně vyvolávají. Zároveň jsem vnímal i určitý pocit smysluplnosti, který základní výzkum přináší. Při rozhodování o další kariérní cestě pro mě ale hrála roli i pragmatická úvaha – zatímco po nástupu do komerční sféry je návrat k doktorskému studiu často velmi obtížný, někdy téměř nemožný, přechod opačným směrem je zpravidla mnohem snazší. Práce v komerčním sektoru po Ph.D. zůstává otevřenou možností, a naopak titul a zkušenosti z vědecké praxe mohou otevřít dveře k příležitostem, které by jinak nemusely být dostupné. I to pro mě bylo důležité hledisko při rozhodování.
Co bys vzkázal těm, kteří přemýšlí nad doktorátem na VŠCHT?
Z mého pohledu je klíčové pevné rozhodnutí, že touto cestou skutečně chcete jít, a od začátku do toho jít naplno. Důležité je také pečlivě zvážit, kdo bude vaším školitelem, jaké budete mít podmínky pro práci a zda se budete moci disertačnímu projektu opravdu naplno věnovat. Podle mého názoru je zároveň nezbytný určitý „tah na branku“ – doktorát je z velké části o vás samotných, vašich prioritách a vnitřní motivaci. Ne všechno lze samozřejmě ovlivnit, ale už od začátku je dobré mít jasný časový plán a snažit se ho držet co nejpevněji.
Jaký byl největší rozdíl mezi tvojí představou o doktorandském studiu a realitou, a co z toho si odnášíš pro budoucnost?
Překvapila mě šíře a různorodost práce, kterou jsem v rámci doktorského studia zažil. Podle mého názoru má právě tato pestrost velmi pozitivní vliv na celkové profesní formování absolventa. Nečekal jsem také, jak velký důraz bude kladen na samostatnost a vlastní plánování práce a povinností. I to však v mém případě vedlo k pozitivnímu posunu – člověk se rychle naučí převzít odpovědnost za vlastní projekty i čas. Celkově si myslím, že pokud se ke studiu postavíte aktivně a vědomě, může vás doktorát velmi dobře nasměrovat – a to jak směrem k vědecké dráze, tak i při případném přechodu do komerční sféry.