Řekni nám něco o sobě:
Jmenuji se Miroslav Hala a aktuálně jsem ve 4. ročníku doktorského studia na Ústavu anorganické technologie na FCHT. Zabývám se tady vodíkovými technologiemi, konkrétně PEM palivovými články. Mimo to jsem byl čtyři roky senátorem v celoškolním senátu a zastupuji VŠCHT ve Studentské komoře Rady vysokých škol. Rád cestuju po světě s partnerkou a kamarády, doma rád vařím nebo koukám na Youtube.
Co tě nejvíce baví na práce vědce?
Na práci vědce mě baví její rozmanitost a komplexnost. Každý problém je trochu jiný a vyžaduje jiné řešení. Bohužel, většinu problémů nevyřeší první navržený proces, což může být hodně frustrující, ale v každém případě se po cestě naučíte spoustu nových věcí. Protože se podílím na řešení mezinárodních projektů, moje práce zahrnuje také komunikaci s lidmi i z jiného než českého prostředí. Mimo to, že mi to otevírá dveře do světa, mi to pomáhá bojovat s pocitem, že nejsme v Česku dost dobří, protože vidím, že ve spouště oblastí máme navrch (velikost odměn to rozhodně není).
Co považuješ za své největší dosavadní úspěchy?
Nikdy jsem svůj život neměřil podle dosažených úspěchů. Jsem rád, že jsem cennou součástí týmu, že jsem zvládal zkombinovat časově náročnou práci jako místopředseda senátu a doktorát, že si mě mí studenti váží, že mám kolem sebe super lidi a já se mám dobře. Nejradši se nechávám kontrolovaně unášet životem a mám radost ze všeho, co se povede. Kdybych se měl měřit s ostatníma, kolik cen za výjimečnost, stipendií a titulů získali, tak ze života nic kromě stresu mít nebudu.
Proč jsi dal přednost vědě před komerční sférou?
Dlouho jsem říkal, že bych na doktorát nikdy nešel. Pak jsem od vedoucího dostal dobrou nabídku, máme ve skupině dobrý kolektiv a viděl jsem možnost doktorát opravdu dodělat v normálním čase. Navíc mi přišlo, že toho ještě neumím tolik, abych mohl dělat práci, kterou bych chtěl.
Co bys vzkázal těm, kteří přemýšlí nad doktorátem na VŠCHT?
Přemýšlejte nad doktorátem jako na zaměstnáním. Dobře si vyberte, do jakého týmu půjdete pracovat. Zjistěte si jaké dostanete podmínky, jak bude váš výzkum financovaný, jak rychle doktorát dokončují kolegové před vámi, kolik práce budete muset dělat mimo svoje povinnosti. Dizertace je daleko větší sousto než diplomka, daleko víc věcí bude na vás a pořád se budete muset učit nové věci. Nejdůležitější jsou ale lidé, se kterými budete pracovat – pokud si s kolegy a vedoucím nerozumíte, budete se čtyři roky trápit. Ale máte štěstí! To, jakou cestu si vyberete je jenom na vás a nemusíte se nechat do žádného rozhodnutí tlačit.
Co tě nejvíce motivuje, abys pokračoval ve své angažovanosti v akademických orgánech jako akademický senát či Studentská komora Rady vysokých škol?
Naše vysokoškolské prostředí je dost zkostnatělé a bojí se zkoušet nové věci. Proč by se něco mělo měnit, když to funguje, žejo? Pohled na to, co jak dobře funguje, je určený úhlem pohledu - studenti ten jiný úhel nabízí. Ale bez dobrých argumentů a schopnosti vyjednávat nejsou schopní ten pohled předat. V tomhle ohledu mám spoustu zkušeností, které se svým mladším kolegům snažím předat, ale taky už cítím, že kontakt se studenty ztrácím. Proto jsem taky do akademického senátu znovu nekandidoval.