Řekni nám něco o sobě:
Kdybych měl sám sebe popsat jedním slovem, bylo by to: zvědavost. A kdybych měl přidat slovo druhé, tak to bude asi kafe. Protože bez obojího bych nedošel tam, kde jsem dnes. Vystudoval jsem bakalářský obor Biotechnologie léčiv a navazující magisterský program Klinická laboratorní diagnostika ve zdravotnictví. Nyní jsem ve druhém ročníku doktorského studia Biochemie a bioorganické chemie a současně jsem v rámci programu Cotutelle (double-degree) zahájil doktorské studium a jsem v prvním ročníku Molekulární a makromolekulární chemie na Univerzitě v Rennes ve Francii.Už od bakalářského studia se věnuji výzkumu nových metod léčby nádorových onemocnění založených na komplexech molybdenu. Pracuji pod vedením doc. Jaroslava Zelenky (VŠCHT Praha) a Dr. Kaplana Kirakciho (ÚACH) a této oblasti se aktivně věnuji dodnes.
Co tě nejvíce baví na práce vědce?
Nejvíc mě baví ta volnost – možnost zkoumat, co mě napadne, hledat vlastní cesty a přicházet s novými nápady. A když něco vyjde, je to o to větší radost. Jestli tím ale získám odpověď, nebo jen otevřu další otázky, to už je věc druhá. Věda je nekonečný proces objevování, a právě to mě na ní fascinuje.
Co považuješ za své největší dosavadní úspěchy?
Za svůj největší úspěch považuji možnost studovat ve Francii v rámci Cotutelle programu, kterou mi udělila francouzská ambasáda. Velmi si cením i ocenění, která jsem během studia získal – vyhrál jsem studentskou vědeckou konferenci (SVK), obdržel Cenu rektora, umístil se na 2. místě v Ceně společnosti Crytur za nejlepší diplomovou práci, byl druhý v Ceně Julie Hamáčkové a dostal se mezi TOP 10 diplomek v Ceně Wernera von Siemense. Každý z těchto momentů mě motivoval pokračovat dál a utvrdil mě v tom, že věda je cesta, která mě naplňuje.
Proč jsi dal přednost vědě před komerční sférou?
Vždycky jsem chtěl dělat něco nového a neupadnout do stereotypu. Věda mi tuhle možnost dává – neustále se učit, objevovat a posouvat hranice poznání. A doktorát je pro mě vstupenkou k tomu, co opravdu chci v životě dělat.
Co bys vzkázal těm, kteří přemýšlí nad doktorátem na VŠCHT?
Dobře si rozmyslete, kde chcete doktorát dělat, kdo bude váš školitel a v jaké laboratoři budete pracovat. Ideální je už během inženýra (magisterského studia) zjistit, jak to v dané skupině funguje – usnadní vám to start a pomůže vyhnout se případným nepříjemným překvapením. Správný výběr tématu a prostředí totiž hraje klíčovou roli v tom, jestli vás doktorát bude naplňovat.
Co tě motivovalo přihlásit se do programu double degree? Je náročné skloubit požadavky obou univerzit?
Já jsem člověk, který miluje cestování a už od chvíle, kdy jsem nastoupil na VŠCHT, jsem chtěl vyrazit do zahraničí a poznat, jak se věda dělá jinde. Během bakalářského a magisterského studia je to složité, takže jsem si řekl, že aspoň během doktorátu musím někam vyjet. Nakonec to dopadlo lépe, než jsem čekal. Díky double degree programu propojuji buněčnou biologii a biochemii na VŠCHT s molekulární chemií na ISCR v Rennes. Tím mám možnost podílet se na celém procesu – od syntézy nových molekul přes jejich biologický účinek až po potenciální aplikaci. Navíc mám školitele napříč obory – od anorganické a organické chemie přes farmacii až po biochemii, což mi dává komplexní pohled na můj výzkum a otevírá nové možnosti. Určitě to není jednoduché, začátek byl opravdu náročný. Každá univerzita má jiné požadavky, administrativu i způsob práce. Někdy je to jako skládat dohromady dvě rozdílné skládačky. Ale právě díky tomu jsem se naučil lépe organizovat čas, být flexibilnější a efektivně pracovat v odlišném akademickém prostředí. Nakonec to beru jako výzvu, která mě posouvá dál. A život mezi dvěma zeměmi mi nakonec nejen vyhovuje, ale přináší i nové příležitosti. Když člověk žije v cizí zemi, často se cítí jako turista a má potřebu objevovat mnohem víc než ve své rodné zemi.