Řekni nám něco o sobě:
Na konci roku 2023 jsem dokončil doktorské studium ve studijním programu Chemické inženýrství. Nyní se snažím jako postdoc sbírat zkušenosti v zahraničí. Na doktorátu jsem se zabýval modelováním požárů. Požáry možná nezní jako typické zaměření pro chemika, nicméně jedná se o úžasný multidisciplinární obor, který kombinuje znalosti z chemického inženýrství, chemie, matematiky, programování, techniky, fyziky atd. Mimo studium jsem byl značně aktivní ve studentské komunitě – byl jsem postupně členem dvou akademických senátů, Tutorů, pomáhal jsem organizovat seznamovací kurzy, nebo propagovat chemii na středních školách, DOD, veletrzích, apod.
Co tě nejvíce baví na práci vědce?
Popravdě možnost podílet se na výuce. Mám pocit, že je jen málo smysluplnějších činností, než investovat čas do rozvoje mladých (a mnohem více talentovaných) studentů. Na vědě jako takové mě baví, že se každý den snažím hledat řešení doposud nevyřešených problémů. Při tom se neustále učím něčemu novému z desítek a stovek let vědomostí těch nejchytřejších osobností ve svých oborech.
Co považuješ za své největší dosavadní úspěchy?
Že jsem zdravý a mám fungující rodinu. Sem otázka pravděpodobně nemíří, nicméně je dobré si to připomínat. Úspěch je už jen úspěšně dostudovat a mít chuť ve svém oboru pokračovat, což se podařilo. Po cestě se mi povedlo posbírat Cenu rektora, dva červené diplomy a snad jsem byl univerzitě prospěšný i ve volném čase, například formou práce v různých výborech, pracovních skupinách, studentských spolcích nebo na Poradenském a kariérním centru. Být obklopen a mít možnost spolupracovat s dalšími představiteli univerzity, kteří také chtějí věci posouvat dopředu, je možná ta nejcennější zkušenost.
Proč jsi dal přednost vědě před komerční sférou?
Neměl jsem zkušenost ani s jedním. Nicméně měl jsem pocit, že jakmile jednou vědu opustím, bude velmi těžké se případně vracet zpět, kdybych zjistil, že komerční sféra není pro mě. Naopak opustit vědu je, myslím, možné i teď. Stále nejsem s jistotou rozhodnutý. Zkusím pokračovat ve vědě a pokud na to nebudu stačit, snad se pro mě najde jiné prospěšné uplatnění.
Co bys vzkázal těm, kteří přemýšlí nad doktorátem na VŠCHT?
Že doktorát je unikátní možnost utrhnout si několik let prakticky výhradně pro rozvoj vlastních dovedností a vědomostí. To je obrovský luxus, za který jsem vděčný všem, kteří mě před i během doktorátu doprovázeli. Třeba budete vděční i Vy. Pokud stále nejste rozhodnutí, ale studium vás bavilo, dejte doktorátu šanci. Nikdo neříká, že jej musíte dodělat. Každý jsme jiný a je myslím naprosto v pořádku si v průběhu studia uvědomit, že se Vaše štěstí pravděpodobně schovává jinde. Kdo nezkusí, nezjistí.
Jakou roli podle tebe hrají tutoři a konzultanti při podpoře studentů během jejich studia?
U Tutorů, jakožto VŠCHT spolku, nemůžu hodnotit – v době mého doktorátu se zaměřovali výhradně na mladší studenty. Pokud se bavíme obecně o konzultantech, vedoucím, mentorech a podobně, jejich role je naprosto enormní. Spolupráce s těmi správnými lidmi je mnohem důležitější než samotné téma doktorátu. Lidé okolo vás způsobují, že se z vás může stát kvalitní vědec, že vás doktorát baví, že jste dlouhodobě motivovaní, dosahujete dobrých výsledků, že se rozvíjíte, zlepšujete. Určitě si najděte čas na schůzku s mentorem a tvrdě požadujte pravidelné konzultace se svým vedoucím, příp. konzultantem. Posune vás to kupředu.